I když jsme v cizině, kdekoli si na to naše bydlení vzpomeneme. Můžeme dočasně mít k dispozici zlatou místnost ve zlatém paláci, vždy víme, že to není náš domov. Leda bychom to koupili, ale to se asi každému jen tak nepovede.  

Je úplně jedno odkud se člověk vrací. Může být jen za rohem, nebo na druhém konce světa, vždy se těší domů do svého bytu, k sobě, do svého.  

Každý člověk má nějaký byt, třebaže mu nepatří jako majetek. Může patřit městu nebo družstvu. Nebo komukoli, kdo jej pronajímá. Ale my víme, že se tam můžeme vrátit a budeme doma. Jen tady si můžeme dát nohy třeba na stůl, nebo na lustr a nikdo nesmí nic říci.  

My přesně víme, co máme v lednici a můžeme si dát cokoli na co máme chuť. Někdo si pustí televizi, na stůl dá polštářek a k ruce si vyndá něco právě z té lednice. Někdo pivo, jiný zákusky a další si třeba uvaří kafíčko. Každý dle nátury a momentální chuti. A tak si užívá klidu a odpočinku. „Sám s nohami na stole“, jistě znáte tu slavnou písničku.  

Nuže, odpočinek je odpočinek, ale aby byl byteček, co k čemu, musí se občas uklidit. Pokud už přetéká popelník od špačků, není od věci jej vynést a umýt. Z koberce je nutno seškrábat nánosy piešťanského bahna a tento pak ještě vyluxovat. Obří horu nádobí též nutno zdolat. Proto si zapůjčíme od někoho cepín, pomocí kterého vylezeme až na horu a nádobí začneme mýt. Do pračky je nutno nastrkat prádlo, okna také něčím obtáhnout a udělat ještě spoustu dalších věcí. Někteří lidé to vše dělají průběžně. Tím si eliminují stálý nepořádek a pak už toho zase není tolik.  

Jak lze z článku vyčíst, domov dělá domovem spousta věcí. Od nábytku přes koberec k lustru, ale také a hlavně pořádek. Samozřejmě že se to ani s ním nesmí přehánět. Běhat neustál s prachovkou za pasem a utírat kdejaké smítko může být hodně náročné. Jednou týdně to stačí když se to udělá pořádně.